Petr Chelčický byl křesťanský spisovatel v Čechách v 15. století.
Věří se, že se narodil okolo roku 1390, i když někteří historici uvádějí jako rok jeho narození již 1374.
O jeho soukromém životě toho není mnoho známo a historiky je popisován nejrůznějším způsobem - od nevolníka po šlechtice nebo kněze.
Chelčiský o sobě mluvil v jednom ze svých děl jako o sedlákovi, ale to neodpovídá faktu, že si mohl dovolit žít mezi léty 1419 a 1421 v Praze.
Měl také základní znalost latiny a čas věnovat se široké škále různých zájmů - od politiky po náboženství.
Jeho díla dokazují, že na středověkou dobu byl na muže, který měl jen velmi malé formální vzdělání, neobvykle sečtělý.
Napsal 56 děl, o kterých historikové vědí, ale většina z nich nebyla dosud publikována a může být čtena pouze z původních maniskriptů.
Z jeho děl je zřejmé, že byl ovlivněn Janem Viklefem, valdenským hnutím, Janem Husem a Tomášem Štítným.
Jeho myšlenky přijaly různé náboženské skupiny, jako kvakeři, anabaptisté, Moravští bratři a baptisté.
Svým dílem předběhl o téměř sto let Menno Simonse a Erasma a stal se prvním renesančním pacifistickým autorem.
Chelčický psal o císaři a papeži, kteří reprezentovali stát a církev. Kritizoval je za ustavení církve vůdcem císařství, které bylo světské.
Napsal, že křesťané by měli milovat sami sebe a nepožadovat to od vlády.
Také řekl, že pro zastánce víry byl hřích účastnit se ve vládě nebo armádě.